V nápravném zařízení (mučírně) ideálního Slunečního státu s účastí markýze de Sade

Autor: Brázda Pavel
Podsbírka: Malba
Datace: 21. století (2006 až 2016)
Technika: digitální tisk
Materiál: plátno
Rozměr: celková výška=600mm; šířka=850mm
Inventární číslo: O1903
Námět: alegorie
Signatura: na rubu vlevo dole: Pavel Brázda

Pavel Brázda je považován za jednu z nejvýraznějších solitérních osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Jeho dílo vychází ze zcela osobitého pojetí figurálního realismu, v němž se propojují prvky vnitřního snového vizionářství s výpovědí obecného humanistického sdělení o světlé i stinné stránce lidské psychiky. Brázdovy „pestré příběhy“ mají své zárodky v různých lidských situacích, buď z autorova vlastního života, nebo v analogické rovině. Mnohdy v nich „recykloval“ motivy ze starších prací, což je právě případ obrazu V nápravném zařízení…, který má své kořeny v jeho díle Konec Marata z roku 1967. Původní obraz (temperou na plátně) se bezprostředně inspiroval divadelní hrou Petera Weisse Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade z roku 1963. Jde o jakousi „hru uvnitř hry“, pojednávající o odlišných pojetích revoluce a postavenou na fiktivním dialogu Marata s de Sadem. Ve svém obraze, kde je zřejmý i sexuální podtext, Brázda tento námět přepromítl do politických souvislostí tehdejšího Československa; smrt Marata zde měla symbolizovat konec revoluce „růžových“ (tedy reformních) komunistů. Stejný profilový portrét de Sadea coby nezúčastněného pozorovatele a uvězněného obránce vlastního radikálního individualismu se opakuje v obraze V nápravném zařízení…, kde Brázda satirizuje (mnohdy násilnou) kolektivní ideologii „utopické“ společnosti.