Autor: Dvořák Karel
Podsbírka: Plastika
Datace: 1942
Materiál: sádra (patinovaná)
Rozměr: celková výška=81cm
Inventární číslo: P0188
Námět: figurální
Signatura: vpravo na podestě: K.Dvořák /1942

Karel Dvořák studoval krátce před 1. světovou válkou u J. V. Myslbeka, byl však odveden, ve válce se zranil, a tak dokončil studia až v letech 1917 až 1919 u Jana Štursy. Dvořáka inspirovalo italské renesanční sochařství. Na počátku 20. let jej výrazně ovlivnil příklad civilistní plastiky Otto Gutfreunda. Dvořákovo sochařství dokázalo v období budování nového státu v první polovině 20. let mimořádně citlivě rezonovat s atmosférou doby i s jejími sociálními aspekty (sousoší Do Ameriky). Nejinak tomu bylo v letech čtyřicátých, kdy se Dvořák stal jedním z klíčových reprezentantů symbolického, národnostně zaměřeného historismu, který se po formální (odkaz k baroku, který souzněl například s malířskými postupy Jana Baucha) i obsahové stránce odvolával k české tradici (česká země, česká krajina, hrdinové české historie). V situaci ohrožení územní celistvosti a národní identity se hlavním prostředkem sochařova vyjadřování stal klasický (antický) motiv ženského torza, které promlouvalo prostřednictvím metafory narušení integrity lidského těla. Dvořákovu schopnost oslovovat protektorátní publikum jinotajnými symboly nejlépe ilustruje slavné sousoší České řeky, v němž se – podobně, jako tak činil například František Muzika v obraze Z Českého ráje, využívá princip antropomorfizace krajiny. Dvě ženská těla s brutálně osekanými údy byla vnímána jako jednoznačný symbol zraněné a okleštěné země.