Hlava

Autor: Bláha Václav
Podsbírka: Malba
Datace: 20. století (1983 až 1997)
Technika: akryl
Materiál: sololit (papír)
Rozměr: celková výška=120cm; šířka=120cm
Inventární číslo: O1916
Námět: alegorie
Signatura: dole uprostřed: V. Bláha 83-97

Václav Bláha je čelným představitelem generace českých umělců, kteří započali svou samostatnou dráhu během 70. let 20. století. Hlavním těžištěm autorova zkoumání je expresivně pojaté prostředí, v němž je lidská postava úzce propojená se vším, co ji obklopuje (ve vztahové, historické, politicko-společenské i přírodní rovině). „Hybridní“ obraz Hlava projevuje příznačné rysy dvou jednotlivých etap autorovy tvorby, oddělených od sebe nejen časově či tematicky, ale zásadním předělem roku 1989. Uprostřed obrazu vidíme původní část kompozice z roku 1983 – lidskou hlavu „uvězněnou“ v kleci. Tento motiv symbolicky znázorňuje dobový pocit „duševní klaustrofobie“, způsobené bezútěšným normalizačním ovzduším 70. a první poloviny 80. let. Šedo-žluté pozadí autor domaloval o čtrnáct let později, tedy v době, kdy se v cyklech Odpočinek s otcem a Záznamy soustavně věnoval důvěrné situaci vlastního rodinného kruhu. Jeví-li se šachovnicový vzor ve zmíněných cyklech jako intimní „mezilidská plocha“ barevné deky, u Bláhy má i širší významovou konotaci jako „osudová aréna“ vztahového dění. Princip vymezeného pole coby metafora lidské existence tak spojuje předrevoluční i porevoluční části Bláhova obrazu v jeden celek.