Autor: Kafka Čestmír
Podsbírka: Malba
Datace: 1977 až 1979
Technika: olejomalba (olej; tuš)
Materiál: papír (sololit)
Rozměr: celková výška=123cm; šířka=314cm
Inventární číslo: O1674/01
Námět: architektura
Signatura: vpravo dole na pravé části: KAFKA 77-9

Kafkův diptych Okna nás uvádí do období poločasu dlouhého dvacetiletí normalizace, kdy dostoupila vrcholu atmosféra beznadějného "bezčasí". V tomto období vytvořila řada umělců, zejména z generace poválečných skupin, výjimečná díla, do jejichž základů byl ukryt všeobecně sdílený pocit existenciální tíže. Vznikla tak zvláštní česká či obecněji středoevropská (lze tu nepochybně činit četné paralely s polským či maďarským uměním) odrůda existenciální figurace, jejímiž reprezentanty byli mimo jiné Adriena Šimotová, sestry Válovy, Eva Kmentová, Olbram Zoubek či Zdeněk Palcr, na jejichž tvorbu posléze navázala nově nastupující generace sedmdesátých let. Vedle nebarevných, oproštěných figur vznikaly i obrazy nebarevných, oproštěných prostorů výmluvně vypovídajících o tichu a prázdnu normalizačních časů. Vedle obrazů či soch Stanislava Kolíbala a Vladimíra Kopeckého a fotografií Jana Svobody patří k tomuto okruhu děl i výjimečná série Kafkových iluzivně prostorových - architektonických obrazů. Diptych Okna mluví strohou řečí černé a bílé. Ticho a prázdno jako by tu byly věčné.