Autor: Horejc Jaroslav
Podsbírka: Plastika
Datace: (1929)
Materiál: bronz
Rozměr: celková výška=37cm; šířka=59cm
Inventární číslo: P0436
Námět: alegorie
Signatura: vpravo dole: J.HOREJC

Tvorba Jaroslava Horejce se vymyká z obvyklých uměleckohistorických „škatulek“. Horejc se proslavil v mezinárodním kontextu především jako sklářský návrhář (v roce 1925 obdržel mimo jiné Grand Prix za skleněnou vázu v Paříži na Mezinárodní výstavě dekorativního umění). Byl oceňován i v rakouském a německém prostředí. Měl důkladné uměleckořemeslné i sochařské vzdělání. Spolupracoval s družstvem Artěl, vystavoval jako host se skupinou Sursum, jejímž členem byl rovněž Jan Zrzavý, s nímž jej sbližovalo hledání světa dávné harmonie a ideální krásy. Do dějin českého výtvarného umění se zapsal jako tvůrce nezaměnitelného výtvarného stylu na pomezí secesního dekorativismu, historismu a neoklasicismu. Velkým inspiračním zdrojem mu byly archaické mytologie a exotické kultury. Syntéza různých vlivů vyústila v osobité pojetí stylu art deco, který Horejc realizoval jak v oblasti uměleckého řemesla (tepané mříže, šperky, sklo), tak i volného sochařství. Navrhl rovněž řadu hřbitovních náhrobků. Pro jeden z nich v Chlumci nad Cidlinou vytvořil charakteristický mělký reliéf s trojúhelníkovou kompozicí, který představuje dívku s antikizujícím profilem hrající na lyru. Tradiční téma alegorie hudby je obestřeno funerální atmosférou nostalgie a smutku. Ušlechtilé křivky a dokonalá „šerosvitná“ modelace tvaru, stejně jako zahledění do časů dávné arkádie, vřazují dílo do širšího dobového proudu neoklasicismu.