Autor: Justitz Alfred
Podsbírka: Malba
Technika: olejomalba
Materiál: plátno
Rozměr: celková výška=55cm; šířka=61cm; výška s rámem=62cm; šířka s rámem=67,5cm; hloubka s rámem=4,9cm
Inventární číslo: O0402
Námět: nový zákon
Signatura: vpravo dole: A.Justitz 19.

Alfred Justitz se sblížil s umělci ze skupiny Tvrdošíjní na počátku 20. let. Vystavoval spolu s nimi jako host v letech 1921 a 1923. Výstava z roku 1921 patřila k těm nejdůležitějším. Vedle Justitze se jí jako hosté zúčastnili mimo jiné i Jiří Kars, Bedřich Feigl a Zdenek Rykr, tedy autoři podobně obtížně zařaditelní jako sám Justitz. Kars, s nímž se Justitz sblížil již v roce 1919, i Rykr se rovněž potýkali s dědictvím kubismu, které transformovali do osobité výtvarné řeči. Justitzovo sblížení s kubismem bylo jen dočasné, již před polovinou 20. let se přiklonil k neoklasicismu a stal se jedním z jeho nejzajímavějších interpretů. S kubismem v jeho syntetické podobě se pak ještě jednou setkal ve 30. letech, kdy následoval příklad Emila Filly a jeho tvorbu lyrických zátiší. Obraz Útek do Egypta však ještě náleží do série Justitzových poválečných prací s biblickou tématikou. Justitz byl za války v Mnichově, kde byl povolán na frontu. Válka, kterou strávil v zákopech, jím otřásla. Lze předpokládat, že se obrazy s jinotajnými biblickými náměty, jimiž se často zabývali již malíři z okruhu Osmy, vztahují v novém dobovém kontextu k obecně existenciálním otázkám nastoleným hrůzami války. Obrazy Útěků do Egypta i Poslední večeře jsou ponořeny do hluboké melancholie. Prostý figurální výjev s putujícími postavami Josefa a Marie s Ježíškem, které symbolizují obecné téma ohroženého lidství, jsou situovány do krajinných scenérií, za jejichž stavbou cítíme odkaz Cézannův.