Autor: Stefan Bedřich
Podsbírka: Plastika
Datace: (1926)
Materiál: vápenec
Rozměr: celková výška=42,5cm; šířka=30cm; hloubka, tloušťka=17cm
Inventární číslo: P0016
Námět: figurální
Signatura: neznačeno

Bedřich Stefan se zúčastnil 1. jarní výstavy Devětsilu, která se konala v síni Krasoumné jednoty v Domě umělců v květnu 1922. Vystavil na ní sochu Námořníka, která souzněla s duchem poetického naivismu, v němž se výstava převážně nesla. Socha, stejně jako obraz se stejným námětem od Aloise Wachsmana, zapadala do poetiky dálek, jíž se zabývala celá plejáda básníků od Jiřího Wolkera po Konstantina Biebla. Symbolický svět námořníků však předznamenala především spřízněná malířská tvorba Josefa Čapka, na niž mladí umělci z okruhu Devětsilu v mnoha směrech navazovali. Dalším významným námětovým okruhem rané devětsilské tvorby byl svět karnevalů, jarmarečního divadla, varieté a cirkusů. Právě k tomuto světu se odvolává i Stefanova socha Harlekýn z roku 1926. Tato socha zaujímá ve Stefanově tvorbě poněkud osamocené postavení. Autor ji vytvořil až po období civilistně zaměřené tvorby, ovlivněné spoluprací s Otto Gutfreundem. V Harlekýnovi se Stefan námětem i tvaroslovím ohlíží zpět k rané devětsilské poetice odvozené ze syntetického kubismu, již patrně nejvýstižněji reprezentuje obraz Jindřicha Štyrského Cirkus Simonetta z roku 1923 ze sbírky olomoucké galerie. Pískovcová socha je podobně jako Štyrského obraz vystavěna ze schematizovaných tvarů a z plošných, před sebe vystavěných plánů. Souvztažnost se světem obrazu posiluje rovněž využití ryté geometrické kresby na oděvu Harlekýna.