Autor: Sekal Zbyněk
Podsbírka: Plastika
Datace: (1957)
Materiál: sádra (patinovaná)
Rozměr: celková výška=47cm; šířka=23cm; hloubka, tloušťka=17,5cm
Inventární číslo: P0014
Námět: figurální
Signatura: neznačeno

Zbyněk Sekal patří celým svým mnohotvárným dílem k nejoriginálnějším tvůrcům českého umění druhé poloviny dvacátého století. Za války se účastnil ilegální činnosti a byl za to zatčen a vězněn. Během studií v ateliéru Františka Tichého se stýkal se spořilovským okruhem surrealistů. Na první výstavě skupiny Máj vystavil čtyři malé bizarní obrazy v magickorealistickém a groteskním duchu včetně autoportrétu, který prozrazuje zvláštní rysy Sekalovy vypjatě koncentrované osobnosti. Ke skupinovým počátkům se váže klíčová Křičící hlava ze sbírek GASK. Oblý, sumární tvar se hlásí k loutkovitému pojetí figur, charakteristických pro tvorbu Sekalova učitele Františka Tichého, ale i řady dalších osobností čtyřicátých let, jako například Jiřího Trnky či Aloise Wachsmana. Sochař se tu však svým radikálním moderním pojetím, které jako by „ohlodávalo“ hmotu až na její univerzální podstatu, zároveň vřazuje do té nejaktuálnější linie existenciálně laděné tvorby, jež se zcela osobitým způsobem vyjadřuje k problémům úzkosti z pobytu v odcizeném světě, které ve svém díle řešili z jiných pozic také Edward Munch, Otto Gutfreund, Alberto Giacometti či Francis Bacon.