Autor: Hudeček František
Podsbírka: Malba
Datace: 1932
Technika: olejomalba
Materiál: plátno
Rozměr: celková výška=150cm; šířka=110cm
Inventární číslo: O0071
Námět: mytologie
Signatura: vpravo dole: Hudeček 32

Hudečkův nezvykle velkoryse koncipovaný obraz Láokoón zapadá do kontextu evropské avantgardní tvorby, která se zejména v průběhu třicátých let, ale také v letech čtyřicátých často odvolávala k antickým inspiracím. Antické Řecko a Řím byly považovány za kolébku evropské civilizace. Takováto interpretace nabyla na významu zejména po nástupu fašismu na počátku třicátých let, kdy celá řada umělců začala do svých děl vkládat metafory o hrozbě zkázy civilizace. Symbolického významu se například v této souvislosti dostalo ženskému torzu. V českém výtvarném umění pracovala s antickými inspiracemi celá řada autorů, jako například Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Emil Filla, František Muzika, Alois Wachsman, Vladimír Sychra, Vincenc Makovský, Karel Dvořák, Jan Bauch. František Hudeček vystavil svůj obraz s výmluvným antickým námětem na I. Jarním zlínském salonu v roce 1936. Jak dokládá výstřižek z dobového tisku, uchovaný na rubové straně obrazu, vyvolalo dílo v některých návštěvnících spíše rozpaky. Námět obrazu se odvolává k řecké báji o trójském knězi Láokoónovi, který varoval Trójany před darem Řeků - Danaů v podobě obřího dřevěného koně, do nějž se Řekové v čele se lstivým Odysseem ukryli. Láokoóna spolu s jeho dvěma syny vzápětí po varování zardousili dva mořští hadi. Trójané to považovali za znamení bohů, vtáhli koně za brány města a rozhodli tak o svém neblahém osudu. Scéna rdoušení Láokoóna a jeho synů je námětem slavného helénistického mramorového sousoší i celé řady dalších uměleckých děl. František Hudeček se namísto popisného líčení dramatické scény uchýlil v duchu surrealistické estetiky k vyvolání hrůzné snové vidiny.