Autor: Čapek Josef
Podsbírka: Malba
Datace: 1939
Technika: olejomalba
Materiál: plátno
Rozměr: celková výška=39cm; šířka=55cm; výška s rámem=55cm; šířka s rámem=71,5cm
Inventární číslo: O0040
Námět: alegorie
Signatura: vpravo dole: Čapek 39.

Josef Čapek zajížděl ve třicátých letech se svou rodinou na prázdniny na Oravu. Zážitky z kraje s dosud živou tradicí lidové kultury jej inspirovaly k tvorbě řady obrazů, z nichž některé pracují se strukturou ornamentu a "folklorní melodikou", jiné mají charakter monumentálního mýtického podobenství, které začíná nabývat existenciální závažnosti spolu s tušením evropské katastrofy. Patří k nim například obraz Dvě ženy se džbánky z Moravské galerie, na němž se z temného pozadí vynořují dvě protáhlé figury venkovanek, symbolizujících archaickou tradici dávných předků. Čapkovy obrazy se v druhé polovině 30. let - jakoby ve vzpomínce na Muncha - dramatizují a "těžknou" dusnou předválečnou atmosférou, jak to ostatně naznačují již jejich názvy "Těžko" či "Mrak". Tato tendence vyvrcholila v dramatických cyklech Oheň a Touha, na nichž se figura ženy z lidu převtěluje v zobecněný symbol Matky vlasti v národních barvách, která v patetickém gestu burcuje proti neblahému osudu země či teskní po ztracené krajině domova. Čapek namaloval od podepsání mnichovské dohody 29. 9. 1938 do svého zatčení gestapem v první den války 1. 9. 1939 na sedmdesát obrazů a asi 300 kreseb náležejících do obou cyklů. Z koncentračního tábora v Bergen- Belsenu se již nevrátil.