Dolmen

Autor: Hladík Karel
Podsbírka: Plastika
Datace: (1963)
Technika: instalace
Materiál: pryskyřice (umělá)
Rozměr: celková výška=82cm
Inventární číslo: P0039
Námět: architektura
Signatura: neznačeno

Zvláštní solitérní pozici zaujímal v období šedesátých let sochař Karel Hladík, jehož tvorba měla v této době ve veřejnosti velký ohlas. Začínal jako figuralista s realistickým názorem, na konci padesátých let jej však oslovila moderní italská plastika, která se odkláněla od popisnosti k živému sumárnímu tvaru. K této etapě se váže bronzová socha Sedící z roku 1960 ze sbírky GASK. Na konci padesátých let začal Karel Hladík rovněž pod vlivem soudobé italské plastiky experimentovat s otisky přírodnin. Metoda otisku patřila k frekventovaným novátorským postupům šedesátých let. Připomeňme tu alespoň využívání otisků částí lidského těla v díle Evy Kmentové. Zatímco u této sochařky vedla metoda k vyvolání pocitu křehkosti a intimity, směřoval podobný experiment v Hladíkově díle k opačnému, expresivnímu účinu. Sochař začal postupně sestavovat otisky do větších reliéfů, jimiž pokrýval povrch abstrahovaných útvarů nadaných metaforickými odkazy. K těm nejslavnějším patří socha Vítězství z Alšovy jihočeské galerie na Hluboké. Této soše z poloviny šedesátých let však ještě předchází plastika Dolmen z roku 1963, která se svým základním tvarem odvolává k formě neolitických pohřebních památníků. Její povrch tvoří nepravidelná struktura, vytvořená pomocí otisků. Karel Hladík se v těchto svých dílech osobitým způsobem přihlásil k dobové estetice informelu.