Autor: Wachsman Alois
Podsbírka: Malba
Datace: (kolem 1941)
Technika: olejomalba
Materiál: dřevo
Rozměr: celková výška=64,5cm; šířka=82cm
Inventární číslo: O0282
Námět: alegorie
Signatura: neznačeno

Alois Wachsman začínal svou uměleckou dráhu jako jeden ze zakládajících členů Uměleckého svazu Devětsil. Vystudoval architekturu a zabýval se malířstvím a scénografií. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha. Jeho dílo prošlo v souladu s vývojovými proměnami umělců z okruhu Devětsilu nejprve etapami magického realismu a naivismu. Na začátku 30. let se přiblížilo k problematice lyrického kubismu, o něco později i surrealismu (obě etapy dokládají klíčové obrazy Postava u dveří a Hannibal ante portas ze sbírky GASK). Wachsman však nepatřil k členům Surrealistické skupiny a nikdy se také nestal ortodoxním surrealistou. Do svých monumentálně koncipovaných scénických obrazů vkládal bohatou imaginaci, pracující s principem náhodných setkání v duchu ironicky míněného „podvědomého výkladu“ antických mýtů. Na začátku 40. let Wachsmanova tvorba pod vlivem tragické válečné atmosféry zvážněla a zintimněla. Malíř se v této době uchýlil k veristické malbě zátiší složených z těch nejobyčejnějších věcí každodenního života, setrval však také u antické inspirace a u inspirace křesťanské (Veroničina rouška, Návrat ztraceného syna, Pieta). Jeho Antické scény a Antické motivy jsou, podobně jako tomu bylo například u malířů skupiny Sedm v říjnu, „dramaticky nasvícené“. Z jejich mýtických dějů vyznívá humanistické poselství.