Autor: Sozanský Jiří
Podsbírka: Plastika
Datace: (2003)
Materiál: bronz
Rozměr: celková výška=60cm; šířka=30cm; hloubka, tloušťka=50cm
Inventární číslo: P0703
Námět: architektura
Signatura: na spodní čáati soklu © J.S. 2003

Jiří Sozanský (nar. 1946) má nezastupitelné postavení v rámci „umění zastaveného času“ sedmdesátých a osmdesátých let. Jeho reflexe mravní, kulturní a ekologické devastace způsobené v Československu během těchto let se promítaly do instalací a performativních akcí koncipovaných jako až fyzický boj s temnými silami přímo na pekelném místě jejich zrodu. Autorova kondemnace historické nacistické krutosti byla zároveň myšlena jako kondemnace tehdy aktuálních komunistických poměrů. Sozanský se po celou svou tvůrčí dráhu soustavně zabývá mechanismy lidského zla, jež se projevují zřetelně, v podobách nelítostné agrese, ale také skrytě, v neviditelných, zato neméně nebezpečných jevech vydírání, vyhrožování a útlaku. V roce 2015 se konala v GASK velká autorova výstava Mezní situace u příležitosti 70. výročí ukončení druhé světové války a 20. výročí ukončení války v bývalé Jugoslávii. Předložená plastika má své kořeny v sedmdesátých letech, kdy se Sozanský zabýval starozákonním tématem Job. Cyklus Job vznikl jako symbolická reflexe činu Jana Palacha. Biblické téma Jobova nářku nad synem zavražděným cizími nájezdníky mělo ve světle tehdejších událostí pro Sozanského silný významový náboj. Předlohou k postavě Joba byl starý muž, který působil jako model na AVU, a který žil v Praze v nuzných poměrech v suterénním prostoru. Sozanský toto bezútěšné prostředí posléze pojednal ve své tvorbě jako existenciální metaforu společenské situace v tehdejším Československu. Pojetí této plastiky (a Sozanského tvorby od konce sedmdesátých let obecně) je silně inspirované jeho zážitky z mezinárodní výstavy jevištního výtvarnictví a divadelní architektury Pražské quadriennale 1979, kde plně poznal možnost uměleckého projevu jako symbolického uchopení prostoru, tj. jako „environment“. Richard Drury, 2020